TSK · Žalmy 17:4

Ale když viděl Hospodin, an se rozmnožuje zlost lidská na zemi, a že by všeliké myšlení srdce jejich nebylo než zlé po všecken čas,

Ale David řekl k Abizai: Nezabíjej ho; nebo kdo vztáhna ruku svou na pomazaného Hospodinova, byl by bez viny?

Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.

Přednímu zpěváku, píseň Davidova. Říká blázen v srdci svém: Není Boha. Porušeni jsou, a ohavní v snažnostech; není, kdo by činil dobré.

Když vejde moudrost v srdce tvé, a umění duši tvé se zalíbí.

I řekl mu Ježíš: Zase psáno jest: Nebudeš pokoušeti Pána Boha svého.

Posvětiž jich v pravdě své, slovo tvé pravda jest.

A lebku spasení vezměte, i meč Ducha, jenž jest slovo Boží,

K tomu, aby již nebyl více tělesným žádostem, ale vůli Boží v těle živ, po všecken čas, což ho ještě zůstává.

A měly nad sebou krále, anděla propasti, jemuž jméno Židovsky Abaddon, a řecky Apollyon.