TSK · Žalmy 42:9

Přednímu zpěváku, žalm Davidův.

Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův.

Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.

Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.

Vždy předce k Bohu má se mlčelivě duše má, od něhoť jest spasení mé.

Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?

Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.

Opět obrátiv se, i viděl jsem všeliká ssoužení, kteráž se dějí pod sluncem, a aj, slzy křivdu trpících, ješto nemají potěšitele, ani moci k vyjití z ruky těch, kteříž je ssužují, a nemají potěšitele.

I zdaliž se může zapomenouti žena nad nemluvňátkem svým, aby se neslitovala nad plodem života svého? A byť se pak ony zapomněly, já však nezapomenu se na tě.