TSK · Žalmy 45:1

Duch Hospodinův mluvil skrze mne, a řeč jeho jazykem mým vynesena.

Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.

Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.

Pozdvihnětež, ó brány, svrchků svých, pozdvihnětež se vrata věčná, aby vjíti mohl král slávy.

Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.

Přednímu z kantorů na šošannim, žalm svědectví, Azafovi.

Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.

Píseň nejpřednější z písní Šalomounových.

Zpívati již budu milému svému píseň milého svého o vinici jeho: Vinici má milý můj na vrchu úrodném.

Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré, a zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé.

I vstavili nad hlavu jeho vinu jeho napsanou: Totoť jest Ježíš, ten král Židovský.

Nebo nikdy z lidské vůle nepošlo proroctví, ale Duchem svatým puzeni jsouce, mluvili svatí Boží lidé.