TSK · Žalmy 49:14

Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.

Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují.

Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili.

Přišelť jest v známost Hospodin, pomstu učiniv; v díle rukou svých zapletl se bezbožník. Higgaion Sélah.

Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.

Nebo Hospodin nejvyšší, hrozný, jest král veliký nade vší zemi.

Jáť jsem byl řekl v přestřižení dnů svých, že vejdu do bran hrobu, zbaven budu ostatku let svých.

A ujmou království svatých výsostí, kteříž obdržeti mají království až na věky, a až na věky věků.

Tak abychom znajíce Hospodina, více poznávati se snažovali; nebo jako jitřní svitání jest vycházení jeho, a přijde nám jako déšť jarní a podzimní na zemi.

Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.

Nevíte-liž, že svatí svět souditi budou? I poněvadž od vás souzen býti má svět, kterakž tedy nehodni jste těch nejmenších věcí rozsuzovati?

I viděl jsem stolice, a posadili se na nich, i dán jest jim soud, a viděl jsem duše stínaných pro svědectví Ježíšovo a pro slovo Boží, a kteříž se neklaněli šelmě, ani obrazu jejímu, a aniž přijali znamení jejího na čela svá, anebo na ruce své. A ožili a kralovali s Kristem tisíc let.