TSK · Žalmy 51:8

Známť pak, Bože můj, že ty zpytuješ srdce, a upřímnost oblibuješ; protož já z upřímnosti srdce svého ochotně obětoval jsem toto všecko. Ano i lid tvůj, kterýž se teď shledal, viděl jsem, jak s radostí chtivě obětuje tobě.

Hospodine, netresci mne v hněvě svém, ani v prchlivosti své kárej mne.

Vyslyšiž, Hospodine, a smiluj se nade mnou, Hospodine, budiž můj spomocník.

Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.

Ti, kteříž se slzami rozsívali, s prozpěvováním žíti budou.

Nebo takto dí ten důstojný a vyvýšený, kterýž u věčnosti přebývá, jehož jméno jest Svatý: Na výsosti a v místě svatém bydlím, ano i s tím, kterýž jest skroušeného a poníženého ducha přebývám, obživuje ducha ponížených, obživuje také srdce skroušených.

V úzkosti své ráno hledati mne budou: Poďte, a navraťme se k Hospodinu; nebo on uchvátil a zhojí nás, ubil a uvíže rány naše.

Duch Páně nade mnou, protože pomazal mne, kázati evangelium chudým poslal mne, a uzdravovati zkroušené srdcem, zvěstovati jatým propuštění a slepým vidění, a propustiti soužené v svobodu,

A požádav světla, vběhl k nim, a třesa se, padl k nohám Pavlovým a Sílovým.