TSK · Žalmy 57:6

A však živ jsem já, a sláva má naplňuje všecku zemi,

A protož dobrořečil David Hospodinu před oblíčejem všeho shromáždění, a řekl David: Požehnaný jsi ty Hospodine, Bože Izraele otce našeho, od věků až na věky.

Aj, rodí nepravost; nebo počav těžkou bolest, urodí lež.

Abych vypravoval všecky chvály tvé v branách dcery Sionské, a veselil se v spasení tvém.

Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu, i hojné spasení tváři jeho.

Ostříhej mne, Hospodine, od rukou bezbožníka, od muže ukrutného zachovej mne, kteříž myslí podraziti nohy mé.

Tak že se svírá úzkostmi duch můj ve mně, u vnitřnosti mé hyne srdce mé.

Kdo zavodí upřímé na cestu zlou, do jámy své sám vpadne, ale upřímí dědičně obdrží dobré.

Zahynul pobožný z země této, a upřímého mezi lidmi není žádného; všickni napořád o vylití krve úklady činí, jeden každý bratra svého loví sítí.