TSK · Žalmy 62:2

Jak by jich jeden honiti mohl tisíc, a dva pryč zahnati deset tisíců? Jediné že Bůh skála jejich prodal je, a Hospodin vydal je.

Přednímu z kantorů, žalm Davidův.

Jestliže by upadl, neurazí se; nebo Hospodin drží jej za ruku jeho.

Ale ty, Hospodine, směješ se jim, posmíváš se všechněm národům.

Vždy předce měj se k Bohu mlčelivě, duše má, nebo od něho jest očekávání mé.

A vložím na moře ruku jeho, a na řeky pravici jeho.

Nebo bude muž ten jako skrýše před větrem, a schrana před přívalem, jako potokové vod na místě suchém, jako stín skály veliké v zemi vyprahlé.

Neraduj se ze mne, nepřítelkyně má. Upadla-liť jsem, povstanu; sedím-liť v temnostech, svítí mi Hospodin.

Myť se všech stran úzkost máme, ale nebýváme cele potlačeni; v divných jsme nesnadnostech, ale nebýváme v tom pohlceni;