TSK · Žalmy 7:10

Když pak ty věci pominuly, stalo se slovo Hospodinovo k Abramovi u vidění, řkoucí: Neboj se, Abrame; já budu pavéza tvá, a odplata tvá velmi veliká.

Ty vyslýchej s nebe, z místa přebývání svého, a slituj se, a odplať jednomu každému podlé skutků jeho, vedlé toho, jakž znáš srdce jeho, (ty zajisté sám znáš srdce lidská),

Mnozí mluví o duši mé: Nemáť tento žádné pomoci v Bohu.

Nebo lepší jest den v síňcích tvých, než jinde tisíc; zvolil jsem sobě raději u prahu seděti v domě Boha svého, nežli přebývati v stáncích bezbožníků.

Mocné na zemi bude símě jeho, rodina upřímých požehnání dojde.

Nebo upřímí bydliti budou v zemi, a pobožní zůstanou v ní;

Kdo chodí upřímě, zachován bude, převrácený pak na kterékoli cestě padne pojednou.

Já Hospodin, kterýž zpytuji srdce, a zkušuji ledví, tak abych odplatil jednomu každému podlé cesty jeho, podlé ovoce skutků jeho.