TSK · Žalmy 91:5

V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,

Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.

Hlasem svým volal jsem k Hospodinu, a vyslyšel mne s hory svaté své. Sélah.

Bůh jest naše útočiště i síla, ve všelikém ssoužení pomoc vždycky hotová.

Tehdy choditi budeš bezpečně cestou svou, a v nohu svou neurazíš se.

Nelekneš se strachu náhlého, ani zpuštění bezbožníků, když přijde.

Vše vládnoucích mečem, vycvičených v boji, z nichž jeden každý má svůj meč při boku svém z příčiny strachu nočního.

Když půjdeš přes vody, s tebou budu, pakli přes řeky, nepřikvačí tě; půjdeš-li přes oheň, nespálíš se, aniž plamen chytí se tebe.

I dí jim: Proč se bojíte, ó malé víry? Tedy vstav, přimluvil větrům a moři, i stalo se utišení veliké.

Toto pak vězte, že byť věděl hospodář, v kterou by hodinu měl zloděj přijíti, bděl by zajisté, a nedal by podkopati domu svého.