TSK · Římanům 9:20

Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?

Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Činíš nepravost?

Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.

Skrej je v prachu spolu, tvář jejich zavěž v skrytě.

Převrácená myšlení vaše zdali nejsou podobná hlině hrnčířově? Zdali říká dílo o dělníku svém: Neučinil mne? A účinek říká-liž o učiniteli svém: Nerozuměl?

Ale již, ó Hospodine, ty jsi otec náš, my hlina, ty pak učinitel náš, a tak jsme všickni dílo ruky tvé.

Zdaliž mi nesluší v mém učiniti, což chci? Čili oko tvé nešlechetné jest, že já dobrý jsem?

Kde jest moudrý? A kde učený? A kde chytrák tohoto světa? Zdaliž Bůh neobrátil moudrosti tohoto světa v bláznovství?

Marné hádky lidí na mysli porušených a pravdy zbavených, domnívajích se, že by zbožnost byla zisk tělesný. Takových se varuj.

Ale chceš-liž věděti, ó člověče marný, že víra bez skutků jest mrtvá?