TSK · 1 Korintským 4:8

Jemuž odpověděl Mojžíš: Proč ty horlíš pro mne? Nýbrž ó kdyby všecken lid Hospodinův proroci byli, a aby dal Hospodin ducha svého na ně!

Někdo bohatým se dělaje, nemá nic: zase někdo dělaje se chudým, má však statku mnoho.

Běda těm, kteříž jsou moudří sami u sebe, a vedlé zdání svého opatrní.

Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich.

Nebo já to jistotně vím, že po mém odjití vejdou mezi vás vlci hltaví, kteříž nebudou odpouštěti stádu.

Neboť pravím (skrze milost, kteráž dána jest mi,) každému z těch, jenž jsou mezi vámi, aby ne více smyslil, než sluší smysliti, ale aby smyslil v středmosti, tak jakž jednomu každému Bůh udělil míru víry.

Že ve všem obohaceni jste v něm, v každém slovu a ve všelikém umění,

Rovně jako bych neměl k vám přijíti, tak se naduli někteří.

Ó byste mne maličko posnesli v nemoudrosti mé, nýbrž posneste mne.

Nebo zdá-li se komu, že by něco byl, nic nejsa, takového vlastní mysl jeho svodí.

A tak, moji milí, jakož jste vždycky poslušni byli, netoliko v přítomnosti mé, ale nyní mnohem více, když jsem vzdálen od vás, s bázní a s třesením spasení své konejte.

Nyní pak když k nám přišel Timoteus od vás a zvěstoval nám novinu veselou o víře a lásce vaší, a že nás připomínáte dobře, žádajíce vždycky nás viděti, jako také i my vás,

Nebo pravíš: Bohatý jsem, a zbohatl jsem, a žádného nepotřebuji, a nevíš, že jsi bídný, mizerný, a chudý, a slepý, i nahý.