TSK · 2 Korintským 7:15

Tedy pospíšil Jozef, (nebo pohnula se střeva jeho nad bratrem jeho,) a hledal, kde by mohl plakati; a všed do pokoje, plakal tam.

I shromáždili se ke mně všickni, třesoucí se před řečmi Boha Izraelského pro přestoupení lidu přestěhovaného, já pak seděl jsem zděšený, až do oběti večerní.

Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.

Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.

Nebo všecko to ruka má učinila, a jí stojí všecko, praví Hospodin. I však na toho patřím, kdož jest chudý a skroušeného ducha, a třese se před slovem mým.

A požádav světla, vběhl k nim, a třesa se, padl k nohám Pavlovým a Sílovým.

Nejste v nás souženi, než souženi jste v srdcích vašich.

Jímžto podvracíme rady, i všelikou vysokost, povyšující se proti umění Božímu, jímajíce všelikou mysl v poddanost Kristu,

Svědek mi jest zajisté Bůh, kterak po všech po vás toužím v srdci Ježíše Krista.

Protož oblectež se jako vyvolení Boží, svatí, a milí, v srdce lítostivé, v dobrotivost, nízké o sobě smýšlení, krotkost, trpělivost,

Kdo by pak měl statek tohoto světa, a viděl by bratra svého, an nouzi trpí, a zavřel by srdce své před ním, kterak láska Boží zůstává v něm?