TSK · Izaiáš 59:11

Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.

Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.

Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili.

Jako řeřáb a vlaštovice pištěl jsem, lkal jsem jako holubice, oči mé zhůru pozdvižené byly. Pane, násilé trpím, ó prodliž mi života.

Protož vzdálil se od nás soud, a nedochází nás spravedlnost. Čekáme-li na světlo, aj, tma, pakli na blesk, v mrákotách chodíme.

Ó kdo mi to dá, aby hlava má byla vodou, a oči mé pramenem slzí, abych dnem i nocí oplakati mohl zmordovaných dcerky lidu svého.

Aniž volají ke mně z srdce svého, když kvílí na ložcích svých, a když pro obilé a mest shromažďujíce se, obracejí se ke mně,