TSK · Lukáš 5:21

Nebo pomíjeje Hospodin tvář jeho, volal: Hospodin, Hospodin, Bůh silný, lítostivý a milostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství a pravdě,

A postavte dva muže nešlechetné proti němu, kteříž by svědčili na něj, řkouce: Zlořečil jsi Bohu a králi. Potom vyveďte ho a ukamenujte jej, ať umře.

Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.

Ale u tebe jest odpuštění, tak aby uctivost k tobě zachována byla.

Já, já sám shlazuji přestoupení tvá pro sebe, a na hříchy tvé nezpomínám.

Pánu Bohu pak našemu milosrdenství a slitování, poněvadž jsme se protivili jemu,

Navrátě se, slituje se nad námi, podmaní nepravosti naše; nýbrž uvržeš do hlubin mořských všecky hříchy naše.

Tedy nejvyšší kněz roztrhl roucho své, a řekl: Rouhal se. Což ještě potřebujeme svědků? Aj, nyní jste slyšeli rouhání jeho.

I stalo se v jeden den, že on seděl uče, a seděli také tu i farizeové a Zákona učitelé, kteříž se byli sešli z každého městečka Galilejského a Judského i z Jeruzaléma, a moc Páně přítomná byla k uzdravování jich.

Odpověděli jemu Židé, řkouce: Pro dobrý skutek tebe nekamenujeme, ale pro rouhání, totiž že ty, člověk jsa, děláš se Bohem.

Kdo bude žalovati na vyvolené Boží? Bůh jest, jenž ospravedlňuje.