TSK · Príslovia 2:7

Ale ty, Hospodine, jsi štítem vůkol mne, slávou mou, a kterýž povyšuješ hlavy mé.

Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.

Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti.

Všeliká výmluvnost Boží přečištěná jest; onť jest štít doufajících v něho.

Ale povolaným, i Židům i Řekům, Krista, Boží moc a Boží moudrost.

Moudrost pak mluvíme mezi dokonalými, ale moudrost ne tohoto světa, ani knížat světa tohoto, jenž hynou.

V němžto jsou skryti všickni pokladové moudrosti a známosti.

Neníť zajisté ta moudrost shůry sstupující, ale jest zemská, hovadná a ďábelská.