TSK · Príslovia 6:17

Zlořečený, kdož by vzal dary, aby zabil člověka nevinného; i dí všecken lid: Amen.

Ano i pro krev nevinnou, kterouž vylil, naplniv Jeruzalém krví nevinnou, čehož nechtěl Hospodin prominouti.

Zatratíš mluvící lež. Člověka ukrutného a lstivého v ohavnosti má Hospodin.

K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš.

Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.

Hospodine, vysvoboď duši mou od rtů lživých, a od jazyka lstivého.

Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;

Svědek věrný neklamá, ale svědek falešný mluví lež.

Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.

Člověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.

Protož, když rozprostíráte ruce vaše, skrývám oči své před vámi, a když množíte modlitbu, neslyším; ruce vaše krve plné jsou.

Nestydatost tváři jejich svědčí proti nim; hřích zajisté svůj jako Sodomští ohlašují, a netají. Běda duši jejich, nebo sami na sebe uvodí zlé.

Nebo ruce vaše jsou poškvrněné krví, a prstové vaši nepravostí; rtové vaši mluví lež, jazyk váš vynáší převrácenost.

Vy z otce ďábla jste, a žádosti otce vašeho chcete činiti. On byl vražedník od počátku, a v pravdě nestál; nebo pravdy v něm není. Když mluví lež, z svého vlastního mluví; nebo lhář jest a otec lži.

Vně pak budou psi a čarodějníci, a smilníci, a vražedlníci, a modláři, i každý, kdož miluje a činí lež.