Michaelarchanděl

Svatá Církev vyznává, že veliký Michael je Bohem ustanoven nad lidem svého dědictví, bdělý strážce postavený nad národy věřících. Neboť prorok Daniel jej spatřil a nazval jej „Michael, jeden z předních knížat“, jenž přišel na pomoc v nebeském zápase, Daniel 10:13 (Daniel 10:13); a opět je nazýván „kníže veliké, kterýž zastává synů lidu tvého“, Daniel 12:1 (Daniel 12:1). Tak v něm Církev vidí rychlého obránce Církve Kristovy, utěšitele soužených a průvodce odcházejících duší do místa odpočinku.

Svaté Písmo hlásá jeho vznešenou službu od počátku. Když Jozue, syn Nunův, stál před hradbami Jericha, zjevil se mu archanděl Michael jako muž s taseným mečem a posilnil jej slovy: „Nikoli, ale jako kníže vojska Hospodinova nyní jsem přišel“, Jozue 5:14 (Joshua 5:14). A Jozue padl tváří k zemi a klaněl se, neboť místo, na němž stál, bylo svaté. Touto nebeskou pomocí padlo silné město Jericho do rukou lidu Božího, a když Jozue poté bojoval, samo slunce se zastavilo na nebi, dokud nebylo dosaženo vítězství. Tak Církev vyznává, že Michael je vůdcem vojsk Hospodinových, rychlým pomocníkem spravedlivých a postrachem démonů.

Také svatý apoštol Juda vydává svědectví o jeho moci, když zaznamenává, jak „Michael archanděl, když s ďáblem odpor maje, hádal se o tělo Mojžíšovo, neodvážil se proti němu vynésti soudu zlořečení, ale řekl: Ztresciž tě Pán“, Juda 1:9 (Jude 1:9). V tom se Církev učí pokoře velikého archanděla, jenž, ač mocný silou, připisuje veškerou moc jedině Pánu. A ve vidění Jana Teologa to byli Michael a jeho andělé, kdo bojovali s drakem a jeho anděly, svrhujíce onoho starého hada, jímž je ďábel, aby již nesváděl národy, Zjevení 12:7 (Revelation 12:7). Proto se věřící utíkají pod jeho ochranu proti každé léčce nepřítele.

Za dnů věřícího císaře Konstantina Velikého byli obyvatelé Alexandrie ještě zatemněni uctíváním model. V tento týž den bývali zvyklí ctít neživou modlu, jejíž socha a chrám byly vztyčeny v dávných dobách, a přinášeli jí oběti a dary. Avšak pastýř města kázal lidu slovo pravdy a ukazoval jim pošetilost klanění se věcem zhotoveným lidskýma rukama, které se nehýbou, neuvažují ani nespasí.

Když se srdce lidu obrátila k živému Bohu, svatý patriarcha onu modlu strhl, očistil její chrám a zasvětil jej jako kostel ke cti archanděla Michaela. Přikázal, aby vše, co lid kdysi obětoval modle, nyní rozdávali chudým a potřebným ke slávě Boží, a aby v tento den slavili svátek velikého nebeského vůdce. Tak se místo, jež bývalo doupětem bludu, stalo domem modlitby, a jméno, kdysi poskvrněné démony, bylo posvěceno chválami velitele nebeských zástupů.

Z toho důvodu ustanovila Církev Kristova dvanáctý den každého koptského měsíce za trvalou památku ctihodného archanděla Michaela, aby věřící pamatovali na jeho neustávající přímluvu a něžnou péči o syny lidské. Nade vše se jeho svátek slaví s velikou nádherou dvanáctého Paona, kdy řeka Egypta bývá zvyklá stoupat k zavlažení země, a věřící prosí o jeho požehnání nad poli a žní. Při jeho svátcích se věřící shromažďují ke svaté liturgii, připravují stoly milosrdenství pro chudé a prosí o jeho ochranu nad svými dušemi a svou zemí.

Utečme se tedy pod křídla tohoto velikého archanděla, jenž se raduje nad každým hříšníkem, který činí pokání, Lukáš 15:10 (Luke 15:10), a jenž je vyslán ke službě pro ty, kdo mají zdědit spasení, Židům 1:14 (Hebrews 1:14). Kéž je nám všem přímluva velikého archanděla Michaela, praporečníka Krále slávy, a modlitby, které bez ustání pozvedá před trůnem Božím, útočištěm a pomocí. Kéž je jeho přímluva s námi. Amen.