TSK · 1 Mojžišova 3:19

A tak bylo všech dnů Adamových, v kterýchž byl živ, devět set a třidceti let, i umřel.

Hostem a příchozím jsem u vás; dejte mi místo ku pohřbu u vás, abych pochoval mrtvého svého od tváři své.

Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.

A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.

Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.

Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.

Onť zajisté zná slepení naše, v paměti má, že prach jsme.

Člověk bloudící z cesty rozumnosti v shromáždění mrtvých odpočívati bude.

A přiložil jsem mysl svou k tomu, jak bych vyhledati a vystihnouti mohl rozumností svou všecko to, což se děje pod nebem. (Takové bídné zaměstknání dal Bůh synům lidským, aby se jím bědovali.)

Jakž vyšel z života matky své nahý, tak zase odchází, jakž přišel, aniž čeho odnáší z práce své, což by vzal v ruku svou.

Tuť mnozí z těch, kteříž spí v prachu země, procítí, jedni k životu věčnému, druzí pak ku pohanění a ku potupě věčné.

Nebo poněvadž skrze člověka smrt, také i skrze člověka vzkříšení z mrtvých.

Nebo pamatujete, bratří, na práci naši a ustávání. Ve dne i v noci zajisté pracovavše, proto abychom žádného z vás neobtěžovali, kázali jsme u vás evangelium Boží.