TSK · Jób 19:7

Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?

Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?

By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.

Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.

Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.

Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.

Skrej je v prachu spolu, tvář jejich zavěž v skrytě.

Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.

A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.