TSK · Jób 3:24

Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.

Tak že sobě život jeho oškliví pokrm, a duše jeho krmi nejlahodnější.

Já když jsem mlčel, prahly kosti mé v úpění mém každého dne.

Žízní duše má Boha, Boha živého, a říká: Skoro-liž půjdu, a ukáži se před oblíčejem Božím?

Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.

A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.