TSK · Jób 7:5

Protož vyšed Satan od tváři Hospodinovy, ranil Joba nežitem nejhorším, od zpodku nohy jeho až do vrchu hlavy jeho,

Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.

Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.

A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.

Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.

Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.

Svrženať jest do pekla pýcha tvá, i zvuk hudebných nástrojů tvých; moli tobě podestláno, a červi tě přikrývají.

A tu se rozpomenete na cesty své a na všecky činy své, jimiž jste se poškvrňovali, tak že sami se býti hodné ošklivosti uznáte, pro všecky nešlechetnosti vaše, kteréž jste činívali.