TSK · Lukáš 1:79

Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.

Dobrý a přímý jest Hospodin, a protož vyučuje hříšníky cestě své.

Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,

Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,

Cesty její cesty utěšené, a všecky stezky její pokojné.

Nebo lid tento chodě v temnostech, uzří světlo veliké, a bydlícím v zemi stínu smrti světlo zastkví se.

I povedu slepé po cestě, kteréž neznali, a po stezkách, kterýchž neuměli, provedu je; obrátím před nimi tmu v světlo, a co nerovného, v rovinu. Toť jest, což jim učiním, a neopustím jich.

Nemajíť žádného pokoje, praví Hospodin, bezbožní.

Abys řekl vězňům: Vyjděte, těm, kteříž jsou ve tmách: Zjevte se. I budou se pásti podlé cest, a na všech místech vysokých bude pastva jejich.

Cesty pokoje neznají, a není žádné spravedlnosti v šlepějích jejich. Stezky své převracejí tajně; kdožkoli po nich chodí, nemívá pokoje.

Tak že ani neřekli: Kde jest Hospodin, kterýž nás vyvedl z země Egyptské, kterýž nás vodil po poušti, po zemi pusté a strašlivé, po zemi vyprahlé a stínu smrti, po zemi, skrze niž nechodil žádný, a kdež žádný člověk nebydlil?

Lid, kterýž bydlil v temnostech, viděl světlo veliké, a sedícím v krajině a stínu smrti, světlo vzešlo jim.

Světlo k zjevení národům a slávu lidu tvého Izraelského.

Tedy Ježíš opět jim mluvil, řka: Já jsem Světlo světa. Kdož mne následuje, nebudeť choditi v temnostech, ale budeť míti Světlo života.

Já Světlo na svět jsem přišel, aby žádný, kdož věří ve mne, ve tmě nezůstal.

A cesty pokoje nepoznali.

Ale vy, bratří, nejste ve tmě, aby vás ten den jako zloděj zachvátil.