TSK · Príslovia 13:11

A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.

Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.

Nebo z práce rukou svých živnost míti budeš, blahoslavený budeš, a štastněť se povede.

Dobrý zanechává dědictví vnukům, ale zboží hříšného zachováno bývá spravedlivému.

Pokladové jazykem lživým shromáždění jsou marnost pomíjející hledajících smrti.

Kdo rozmnožuje statek svůj lichvou a úrokem, shromažďuje tomu, kdož by jej z milosti chudým rozděloval.

Člověk závistivý chvátá k statku, nic nevěda, že nouze na něj přijde.

Koroptva škřečí, ale nevysedí. Tak kdož dobývá statku však s křivdou, v polovici dnů svých musí opustiti jej, a naposledy bude bláznem.

Nuže nyní, boháči, plačte, kvílíce nad bídami svými, kteréž přijdou.