TSK · Žalmy 142:5

Hospodin jest částka dílu mého a kalicha mého; ty zdržuješ los můj.

Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,

Když hlučeli národové, a pohnula se království, vydal hlas svůj, a rozplynula se země.

Tobě jsem, Bože, učinil sliby, a protož tobě vzdám chvály. [ (Psalms 56:14) Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil před Bohem v světle živých. ]

Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.

Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest, a Nejvyššího za svůj příbytek položil,

Opět obrátiv se, i viděl jsem všeliká ssoužení, kteráž se dějí pod sluncem, a aj, slzy křivdu trpících, ješto nemají potěšitele, ani moci k vyjití z ruky těch, kteříž je ssužují, a nemají potěšitele.

Aj, přijdeť hodina, anobrž již přišla, že se rozprchnete jeden každý k svému, a mne samého necháte. Ale nejsemť sám, nebo Otec se mnou jest.