TSK · Žalmy 142:7

Nechať stihá nepřítel duši mou, i popadne, a pošlapá na zemi život můj, a slávu mou v prach uvede. Sélah.

Smiluj se nade mnou, Hospodine, viz ssoužení mé od těch, kteříž mne nenávidí, ty, kterýž mne vyzdvihuješ z bran smrti,

Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.

Dobrořečiti budu Hospodinu každého času, vždycky chvála jeho v ústech mých.

Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil.

Navratiž se, duše má, do odpočinutí svého, poněvadž Hospodin jest dobrodince tvůj.

Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám.

Vytrhni mne z nepřátel mých, Hospodine, u tebeť se skrývám.

Kterýž činí soud utištěným, dává chléb lačným. Hospodin vysvobozuje vězně.

Jehožto Bůh vzkřísil, zprostiv ho bolestí smrti, jakož nebylo možné jemu držánu býti od ní.