TSK · Žalmy 92:7

A tak navrátila se Abigail k Nábalovi, an měl hody v domě svém jako hody královské; a srdce Nábalovo rozveselilo se bylo v něm, a byl opilý velmi. Pročež ona neoznámila jemu nejmenšího slova až do jitra.

Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?

Viděl jsem bezbožníka hrozné síly, an se rozložil jako zelený samorostlý strom.

Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.

Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.

Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?

Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.

Hlas řkoucího: Volej. I řekl: Co mám volati? To, že všeliké tělo jest tráva, a všeliká vzácnost jeho jako květ polní.

Nýbrž nyní blahoslavíme pyšné. Ti, kteříž páší bezbožnost, vzdělávají se, a pokoušející Boha vysvobozeni bývají.

Byl pak člověk jeden bohatý, a obláčel se v šarlat a v kment, a hodoval na každý den stkvostně.

Nebo všeliké tělo jest jako tráva, a všeliká sláva člověka jako květ trávy. Usvadla tráva, a květ její spadl,