TSK · 1 Janův 3:7

Šalomounovi. Bože, soudy své králi dej, a spravedlnost svou synu královu,

Nebo byl-li by někdo spravedlivý, a činil by soud a spravedlnost;

V svatosti a v spravedlnosti před obličejem jeho, po všecky dny života našeho.

Kterýž odplatí jednomu každému podle skutků jeho,

Zdaliž nevíte, že komuž se vydáváte za služebníky ku poslušenství, toho jste služebníci, kohož posloucháte, buďto hříchu k smrti, buďto poslušenství k spravedlnosti?

Nemylte se, Bůhť nebude oklamán; nebo cožkoli rozsíval by člověk, toť bude i žíti.

(Nebo ovoce Ducha záleží ve vší dobrotě, a spravedlnosti, a v pravdě,)

Ale k Synu dí: Stolice tvá, ó Bože, trvá na věky věků, berla pravosti jestiť berla království tvého.

Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe.

Nuže nyní, boháči, plačte, kvílíce nad bídami svými, kteréž přijdou.

Kterýžto hříchy naše na svém těle sám vnesl na dřevo, abychom hříchům zemrouce, spravedlnosti živi byli, jehož zsinalostí uzdraveni jste.

Tyto věci psal jsem vám o těch, kteříž vás svodí.

A každý, kdož má takovou naději v něm, očišťuje se, jakož i on čistý jest.