TSK · Jób 13:5

Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.

Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?

Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?

A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,

Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.

Protož rozumný v ten čas mlčeti musí, nebo čas ten zlý jest.