TSK · Jób 39:16

Ale žena, jejíž syn byl ten, kterýž živ zůstal, mluvila králi, (nebo pohnula se střeva její nad synem jejím), a řekla: Prosím, pane můj, dejte jí nemluvňátko to živé, a nikoli nezabijejte ho. Druhá pak řekla: Nechť není ani mně ani tobě, rozetněte.

Práce bláznů k ustání je přivodí, nebo neumí ani do města trefiti.

An draci vynímajíce prsy, krmí mladé své, dcera pak lidu mého příčinou ukrutníka podobná jest sovám na poušti.

Nemoudří, smluv nezdrželiví, beze vší lítosti, neukojitelní a nemilosrdní.