TSK · Jób 4:19

V potu tváři své chléb jísti budeš, dokavadž se nenavrátíš do země, poněvadž jsi z ní vzat. Nebo prach jsi a v prach se navrátíš.

Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.

Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.

Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.

Aj, já podlé žádosti tvé buduť místo Boha silného; z bláta sformován jsem i já.

Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.

Vychází duch jejich, navracují se do země své, v tentýž den mizejí myšlení jejich.

Mámeť pak poklad tento v nádobách hliněných, aby vyvýšenost moci byla Boží, a ne z nás.

Nebo všeliké tělo jest jako tráva, a všeliká sláva člověka jako květ trávy. Usvadla tráva, a květ její spadl,