TSK · Jan 5:14

A vida kněz, že na pohledění to místo jest nižší nežli jiná kůže, a chlupové na něm by zběleli, za nečistého vyhlásí jej kněz. Rána malomocenství jest, kteráž na vředu vyrostla.

Pakli i s tím nebudete mne poslouchati, ale předce maní se mnou zacházeti budete:

Po všech pak těch věcech, kteréž na nás přišly pro zlé skutky naše, a pro veliké naše provinění, poněvadž ty, Bože náš, netrestal jsi nás podlé nepravostí našich, a dal jsi nám vysvobození takové,

Nebo on vyhledává krve, rozpomíná se na ni, aniž se zapomíná na křik utištěných.

A tak vyvýšena bude hlava má nad nepřátely mými, kteříž mne obklíčili; i budu obětovati v stánku jeho oběti plésání, prozpěvovati a chvály vzdávati budu Hospodinu.

Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.

Trestaltě mne přísně Hospodin, ale smrti mne nevydal.

I řekl byl Ezechiáš: Jaké jest znamení, že vstoupím do domu Hospodinova?

A vida Ježíš víru jejich, dí šlakem poraženému: Synu, odpouštějí se tobě hříchové tvoji.

Kterážto řekla: Žádný, Pane. I řekl jí Ježíš: Aniž já tebe odsuzuji. Jdiž a nehřeš více.

Ale dalť jsem jí čas, aby pokání činila z smilstva svého, avšak nečinila pokání.