TSK · Lukáš 12:19

Aby, když bys jedl a nasycen byl, a domů krásných nastavěje, v nich bys bydlil,

Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.

Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.

Miluješ zlé více než dobré, raději lež mluvíš než spravedlnost. Sélah.

Koruna moudrých jest bohatství jejich, bláznovství pak bláznivých bláznovstvím.

K bohatství-liž bys obrátil oči své? Poněvadž v náhle mizí; nebo sobě zdělalo křídla podobná orličím, a zaletuje k nebi.

Radujž se tedy, mládenče, v mladosti své, a nechť tě obveseluje srdce tvé ve dnech mladosti tvé, a choď po cestách srdce svého, a podlé žádosti očí svých, než věz, že tě s tím se vším přivede Bůh na soud.

Běda těm, kteříž ráno vstávajíce, chodí po opilství, a trvají při tom do večera, až je víno i rozpaluje.

A říká Efraim: Však jsem zbohatl, dobyl jsem sobě zboží; ve všech mých pracech nenajdou mi nepravosti, jenž by hříchem byla.

Protož síti své obětuje, a kadí nevodu svému; nebo skrze ně ztučněl díl jeho, a strava jeho zlepšena.

Byl pak člověk jeden bohatý, a obláčel se v šarlat a v kment, a hodoval na každý den stkvostně.

Jestližeť jsem obyčejem jiných lidí bojoval s šelmami v Efezu, co mi to prospěje, nevstanou-liť mrtví? Tedy jezme a pijme, nebo zítra zemřeme.

Ale rozkošná, ta živa jsuci, již umřela.

Zrádci, přívažčiví, nadutí, rozkoší milovníci více nežli Boha,

Nuže nyní, boháči, plačte, kvílíce nad bídami svými, kteréž přijdou.

Dostiť jest zajisté nám na tom přeběhlém času života našeho, v němž jsme vůli těla podle obyčeje pohanů páchali, chodivše v nestydatých chlipnostech, v žádostech, v zbytečném pití vína, v hodování, v opilství a v ohyzdném modlosloužení.