TSK · Matouš 24:35

Bůh silný není jako člověk, aby klamal, a jako syn člověka, aby se měnil. Což by řekl, zdaliž neučiní? Což by promluvil, zdali neutvrdí toho?

Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své.

Všeliká výmluvnost Boží přečištěná jest; onť jest štít doufajících v něho.

Usychá tráva, květ prší, ale slovo Boha našeho zůstává na věky.

A byť se i hory pohybovaly, a pahrbkové ustupovali, milosrdenství mé však od tebe neodstoupí, a smlouva pokoje mého se nepohne, praví slitovník tvůj Hospodin.

Takto praví Hospodin, kterýž dává slunce za světlo ve dne, zřízení měsíce a hvězd za světlo v noci, kterýž rozděluje moře, a zvučí vlnobití jeho, jehož jméno jest Hospodin zástupů:

Amen zajisté pravím vám: Dokudž nepomine nebe i země, jediná literka aneb jediný puňktík nepomine z Zákona, až se všecky věci stanou.

Onať pominou, ty pak zůstáváš; a všecka jako roucho zvetšejí,

Ta pak nebesa, kteráž nyní jsou, i země, týmž slovem odložena jsou a zachována k ohni, ke dni soudu a zatracení bezbožných lidí.

A nebe se schovalo jako knihy zavřené, a všeliká hora i ostrovové z místa svého pohnuli se.