TSK · Náhum 1:5

Hora pak Sinai všecka se kouřila, proto že sstoupil na ni Hospodin v ohni, a vystupoval dým její jako dým z vápenice, a třásla se všecka hora velmi hrubě.

Tedy pohnula se a zatřásla země, základové nebes pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.

Sloupové nebeští třesou se a pohybují od žehrání jeho.

Hlas Hospodinův láme cedry, rozrážíť Hospodin cedry Libánské.

Bože, když jsi předcházel lid svůj, když jsi kráčel po poušti, Sélah,

Zvuč moře i to, což v něm jest, okršlek světa i ti, kteříž na něm bydlí.

Hory poskakovaly jako skopci, pahrbkové jako jehňata.

Nebo den Hospodina zástupů se blíží na každého pyšného a zpínajícího se, i na každého vyvýšeného, i bude ponížen,

Hledím-li na hory, a aj, třesou se, a všickni pahrbkové pohybují se.

Tak že se pohnou před tváří mou ryby mořské i ptactvo nebeské, a zvěř polní i všeliký zeměplaz plazící se po zemi, i všickni lidé, kteříž jsou na svrchku země. I rozválejí se hory, a padnou výsosti, i každá zed na zem upadne.

I budou se rozplývati hory pod ním, a údolé se roztrhovati, tak jako vosk od ohně, a jako vody mající spád dolů,

A aj, opona chrámová roztrhla se na dvé, od vrchu až dolů, a země se třásla a skálé se pukalo,

Ta pak nebesa, kteráž nyní jsou, i země, týmž slovem odložena jsou a zachována k ohni, ke dni soudu a zatracení bezbožných lidí.