TSK · Žalmy 30:7

A tak, ó Hospodine, ty jsi sám Bůh, a mluvil jsi o služebníku svém dobré věci tyto.

Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.

Proč, ó Hospodine, stojíš zdaleka, a skrýváš se v čas ssoužení?

Učí ruce mé boji, tak že lámi i lučiště ocelivé rukama svýma.

Žádostivě očekával jsem na Hospodina, i naklonil se ke mně, a vyslyšel mé volání.

Ve jménu tvém plésati budou každého dne, a v spravedlnosti tvé vyvýší se.

Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.

Aj, v čas pokoje potkala mne byla hořkost nejhořčejší, ale tobě zalíbilo se vytrhnouti duši mou z propasti zkažení, proto že jsi zavrhl za hřbet svůj všecky hříchy mé.