TSK · Žalmy 32:3

A v tom uslyšeli hlas Hospodina Boha chodícího po ráji k větru dennímu; i skryl se Adam a žena jeho před tváří Hospodina Boha, u prostřed stromoví rajského.

A když pominul pláč, poslav David, vzal ji do domu svého, a měl ji za manželku; i porodila mu syna. Ale nelíbilo se to Hospodinu, co učinil David.

Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.

Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.

Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův.

Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.

Aj, ty libuješ pravdu u vnitřnostech, nadto skrytou moudrost zjevil jsi mi.

Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.

Synové tvoji omráčeni jsouc, leží na rozcestí všech ulic, jako bůvol v leči, plni jsouce prchlivosti Hospodinovy, žehrání Boha tvého.

Mumleme všickni my jako nedvědi, a jako holubice ustavičně lkáme. Očekáváme na soud, ale není ho, na vysvobození, ale daleké jest od nás.

Zastěhoval se Juda, proto že byl trápen a u veliké porobě, však osadiv se mezi pohany, nenalézá odpočinutí; všickni, kteříž jej honí, postihají jej v těsně.

A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.

I všed, přídržel se jednoho měštěnína krajiny té; a on jej poslal do vsi své, aby pásl vepře.