TSK · Žalmy 64:7

Shromáždím na ně zlé věci, střely své vystřílím na ně.

Muž pak jeden střelil z lučiště náhodou, a postřelil krále Izraelského, kdež se pancíř spojuje. Pročež řekl vozkovi svému: Obrať se a vyvez mne z vojska, nebo jsem nemocen.

Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.

I hřímal na nebi Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj, i krupobití a uhlí řeřavé.

Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,

Člověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.

Z té příčiny bude vám tato nepravost jako zed tržená padající, a vydutí na zdi vysoké, jejíž brzké a náhlé bývá oboření.

Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.

Přijdeť pán služebníka toho v den, v kterýž se nenaděje, a v hodinu, v kterouž neví.