TSK · Žalmy 89:2

Bůh silný není jako člověk, aby klamal, a jako syn člověka, aby se měnil. Což by řekl, zdaliž neučiní? Což by promluvil, zdali neutvrdí toho?

Nýbrž hned nechtěli slyšeti, aniž se rozpomenuli na divné činy tvé, kteréž jsi působil při nich, a zatvrdivše šíji svou, ustavovali sobě vůdce, chtíce se navrátiti k porobení svému z zarputilosti své. Ty však, Bože, snadný k odpuštění, milostivý a lítostivý, dlouho shovívající a hojný v milosrdenství, neopustils jich.

Nepravost smýšlí i na ložci svém, ustavuje se na cestě nedobré, zlého se nevaruje.

Přednímu zpěváku z synů Chóre, žalm vyučující.

Že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou,

Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.

Nebe a země pominou, ale slova má nepominou.

K chvále slávy milosti své, kterouž vzácné nás učinil v milém Synu svém.