TSK · Zjevení Janovo 3:19

Znejž tedy v srdci svém, že jakož cvičí člověk syna svého, tak Hospodin Bůh tvůj cvičí tebe.

Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej.

Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.

Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?

Trestání přísné opouštějícímu cestu, a kdož nenávidí domlouvání, umře.

Bláznovství přivázáno jest k srdci mladého, ale metla kázně vzdálí je od něho.

Nadarmo jsem bil syny vaše, kázně nepřijali; sežral meč váš proroky vaše jako lev, kterýž dáví.

Kárej mne, Hospodine, však milostivě, ne v hněvě svém, abys nesetřel mne.

V pravdě slyším Efraima, an sobě stýště, pravě: Trestals mne, abych strestán byl jako telátko neupřáhané; obrať mne, abych obrácen byl, ty jsi zajisté, Hospodine, Bůh můj.

Tedy vstaly všecky panny ty, a ozdobily lampy své.

V pracech neleniví, duchem vroucí, příhodnosti času šetřící,

Jakožto neznámí, a jsouce známí, jakožto umírající, a aj, živi jsme, jakožto potrestaní, a nezmordovaní,

Slušnéť jest pak horlivě milovati v dobrém vždycky, a ne jen toliko tehdáž, když jsem přítomen vám.

A což jste zapomenuli na napomenutí, kteréž k vám jako k synům mluví:Synu můj, nepohrdej kázní Páně, aniž sobě stýskej, když od něho trestán býváš?

Protož pomni, odkud jsi vypadl, a čiň pokání a první skutky čiň. Pakliť toho nebude, přijdu na tebe rychle a pohnuť svícnem tvým z místa jeho, nebudeš-li pokání činiti.