TSK · Príslovia 21:29

Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých.

Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.

Spravedlnost upřímého spravuje cestu jeho, ale pro bezbožnost svou padá bezbožný.

Člověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.

A ačkoli zadržáni jsou podzimní dešťové, a deště jarního nebývalo, však čelo ženy nevěstky majíc, nechtělas se styděti.

Jsou-liž zahanbováni, proto že ohavnost páchali? Ba ani se co ustydli, ani zahanbiti uměli. Protož padnou, když oni padati budou; v čas, v němž je navštívím, klesnou, praví Hospodin.

Nebo prohlédl, a odvrátil, se ode všech přestoupení svých, jichž se dopouštěl; jistě žeť živ bude a neumře.

Takto praví Hospodin zástupů: Přiložte srdce své k cestám svým.

Bil jsem vás suchem a rzí, i krupobitím všecko dílo rukou vašich, však žádný z vás neobrátil se ke mně, praví Hospodin.

Sám pak Bůh a Otec náš, a Pán náš Ježíš Kristus spraviž cestu naši k vám.