TSK · Jakubův 1:26

Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?

Nebývejte jako kůň a jako mezek, kteříž rozumu nemají, jejichž ústa uzdou a udidly sevříti musíš, aby tobě neškodili.

Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův.

Mnohé mluvení nebývá bez hříchu, kdož pak zdržuje rty své, opatrný jest.

Z ovoce úst každý jísti bude dobré, ale duše převrácených nátisky.

Jazyk moudrých ozdobuje umění, ale ústa bláznů vylévají bláznovství.

Cesta zdá se přímá člověku, ale dokonání její jistá cesta smrti.

Každého dne žádostí hoří, spravedlivý pak dává a neskoupí se.

Popelem se pase takový, srdce svedené skloňuje jej, aby nemohl osvoboditi duše své, ani říci: Není-liž omylu v předsevzetí mém?

Nadarmoť mne ctí, učíce učení, jenž jsou přikázání lidská.

Protož vizte, jak slyšíte. Nebo kdož má, tomu bude dáno, a kdo nemá, i to, což domnívá se míti, bude odjato od něho.

Skrze kteréž i spasení béřete, kterak kázal jsem vám, pamatujete-li, leč byste nadarmo uvěřili.

Od těch pak, kteříž se zdadí něco býti, nic mi není přidáno, ač jací jsou někdy byli, mně potom nic není, Bůhť osoby člověka nepřijímá; ti, pravím, kteříž se něco zdadí býti, nic mi nepřidali.

Tak mnoho trpěli jste nadarmo? A ještě nadarmo-li.

Žádná řeč mrzutá nevycházej z úst vašich, ale ať jest každé promluvení dobré k vzdělání užitečnému, aby dalo milost posluchačům.

Řeč vaše vždycky budiž příjemná, ozdobená solí, tak abyste věděli, kterak byste měli jednomu každému odpovědíti.

Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe.

V mnohém zajisté klesáme všickni. Kdožť neklesá v slovu, tenť jest dokonalý muž, mohoucí jako uzdou spravovati všecko tělo.