TSK · Jeremiáš 45:3

I roztrhl Jákob roucha svá, a vloživ žíni na bedra svá, zámutek nesl po synu svém za mnoho dní.

I řekl Mojžíš Hospodinu: Proč jsi tak zle učinil služebníku svému? Proč jsem nenalezl milosti před očima tvýma, že jsi vložil břímě všeho lidu tohoto na mne?

Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.

Nebo mrtví nezpomínají na tebe, a v hrobě kdo tě bude oslavovati?

Bychť nevěřil, že užívati budu dobroty Hospodinovy v zemi živých, nikoli bych neostál.

Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.

Běda mně, že pohostinu býti musím v Mešech, a přebývati v saláších Cedarských.

Srdce mé ve mně, kteréž by mne mělo občerstvovati v zármutku, mdlé jest.

Běda mně, matko má, že jsi mne porodila, muže sváru a muže různice vší zemi. Nepůjčoval jsem jim, aniž mi oni půjčovali, a každý mi zlořečí.

Seslal s výsosti oheň do kostí mých, kterýž opanoval je; roztáhl sít nohám mým, obrátil mne zpět, obrátil mne v pustinu, celý den neduživá jsem.

Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.

Protož majíce toto přisluhování, tak jakž jsme milosrdenství došli, neoblevujeme v něm.

Činíce pak dobře, neoblevujme; nebo časem svým budeme žíti, neustávajíce.

A považte, kteraký jest ten, jenž snášel od hříšníků taková proti sobě odmlouvání, abyste neustávali, v myslech vašich hynouce.