TSK · Príslovia 12:25

Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.

Někdo vynáší řeči podobné meči probodujícímu, ale jazyk moudrých jest lékařství.

Srdce veselé obveseluje tvář, ale pro žalost srdce duch zkormoucen bývá.

Vesel bývá člověk z odpovědi úst svých; nebo slovo v čas příhodný ó jak jest dobré!

Plást medu jsou řeči utěšené, sladkost duši, a lékařství kostem.

Duch muže snáší nemoc svou, ducha pak zkormouceného kdo snese?

Mast a kadění obveseluje srdce; tak sladkost přítele víc než rada vlastní.

I odpověděl Hospodin andělu tomu, kterýž mluvil se mnou, slovy dobrými, slovy potěšitelnými.

Nebo z velikého ssoužení a bolesti srdce psal jsem vám, s mnohými slzami, ne abyste zarmouceni byli, ale abyste poznali lásku, kteroužto k vám velikou mám.