TSK · Žalmy 39:8

Pro jméno své, Hospodine, odpusť nepravost mou, neboť jest veliká.

Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.

Aj, v nepravosti zplozen jsem, a v hříchu počala mne matka má.

Volati budu k Bohu nejvyššímu, k Bohu silnému, kterýž dokonává za mne.

Vydáni jsme v pohanění sousedům našim, v posměch a žert těm, kteříž jsou vůkol nás.

Duše má čeká Pána, víc než ponocní svitání, kteříž ponocují až do jitra.

Kněží, služebníci Hospodinovi, ať plačí mezi síňcí a oltářem, a řeknou: Odpusť, ó Hospodine, lidu svému, a nevydávej dědictví svého v pohanění, tak aby nad nimi panovati měli pohané. Proč mají říkati mezi národy: Kde jest Bůh jejich?

Navrátě se, slituje se nad námi, podmaní nepravosti naše; nýbrž uvržeš do hlubin mořských všecky hříchy naše.

Zákonem se chlubě, přestupováním Zákona Bohu neúctu činíš?