TSK · Žalmy 69:3

Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.

Nebo mrtví nezpomínají na tebe, a v hrobě kdo tě bude oslavovati?

Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.

Sprostnost a upřímnost nechať mne ostříhají, nebo na tě očekávám.

A vytáhl mne z čisterny hlučící, i z bláta bahnivého, a postavil na skále nohy mé, a kroky mé utvrdil.

Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.

Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.

Zhynuly od slz oči mé, zkormoutily se vnitřnosti mé, a vykydla se na zem játra má, pro potření dcery lidu mého, když i nemluvňátka a prsí požívající na ulicích města se svírají.

Kterýž za dnů těla svého modlitby a ponížené prosby k tomu, kterýž ho mohl zachovati od smrti, s křikem velikým a slzami obětoval, a uslyšán jest i vysvobozen z toho, čehož se strašil.