TSK · Skutky Apoštolů 17:25

Kteřížto padše na tváři své, řekli: Bože silný, Bože duchů i všelikého těla, jediný tento člověk zhřešil, a což na všecko shromáždění hněvati se budeš?

V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.

Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,

Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,

Rciž, duše má, Hospodinu: Ty jsi Pán můj, dobrota má nic tobě neprospěje.

Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.

Nebuduť se zajisté na věky nesnadniti, aniž se budu věčně hněvati, neboť by duch před oblíčejem mým zmizel, i dchnutí, kteréž jsem já učinil.

Nenávidím, zavrhl jsem svátky vaše, aniž sobě chutnám slavností vašich.

Abyste byli synové Otce vašeho, jenž jest v nebesích; ješto slunci svému velí vzchoditi na dobré i na zlé, a déšť dává na spravedlivé i na nespravedlivé.

Ačkoli proto nenechal sebe bez osvědčení, dobře čině, dávaje nám s nebe déšť a časy úrodné, naplňuje pokrmem a potěšením srdce naše.

Nebo kdo prve dal jemu, a budeť mu odplaceno?