TSK · Jakubův 1:11

Cizozemci svadli, a třásli se i v ohradách svých.

Viděl jsem bezbožníka hrozné síly, an se rozložil jako zelený samorostlý strom.

Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.

Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.

Běda koruně pýchy, ožralcům Efraimským, květu nestálému v kráse a slávě své, těm,kteříž jsou při vrchu údolí velmi úrodného, a ztupeným od vína.

Usychá tráva, květ prší, jakž vítr Hospodinův povane na něj. V pravděť jsou lidé ta tráva.

V tom nazejtří v svitání nastrojil Bůh červa, kterýž ranil ten břečtan, tak že uschl.

A když vyšlo slunce, uvadlo, a protože nemělo kořene, uschlo.

Byl pak člověk jeden bohatý, a obláčel se v šarlat a v kment, a hodoval na každý den stkvostně.

Nuže nyní, boháči, plačte, kvílíce nad bídami svými, kteréž přijdou.

A když se ukáže kníže pastýřů, vezmete tu neuvadlou korunu slávy.