TSK · Jób 10:1

Pakli mi tak dělati chceš, prosím, zabí mne raději, jestliže jsem nalezl milost před očima tvýma, abych více nehleděl na trápení své.

Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?

V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče.

Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,

Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?

Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji.

Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,

Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.

Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.

Já když jsem mlčel, prahly kosti mé v úpění mém každého dne.

Aj, v čas pokoje potkala mne byla hořkost nejhořčejší, ale tobě zalíbilo se vytrhnouti duši mou z propasti zkažení, proto že jsi zavrhl za hřbet svůj všecky hříchy mé.

I stalo se, že když vzešlo slunce, nastrojil Bůh vítr východní žhoucí, a bilo slunce na hlavu Jonášovu, tak že umdléval, a žádal sobě, aby umřel, řka: Lépeť mi jest umříti nežli živu býti.