TSK · Jób 22:11

Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni.

Světlo se zatmí v stánku jeho, a lucerna jeho v něm zhasne.

Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.

Můj Bože, jak tesklí duše má! Protož se na tě rozpomínám v krajině Jordánské a Hermonské, na hoře Mitsar.

Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.

Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.

Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.

Den temnosti a mračna, den oblaku a mrákoty, jako záře jitřní rozprostřená po horách: Lid mnohý a silný, jemuž rovného nebylo od věků, aniž po něm kdy bude až do let národů i pronárodů.

Ale synové království vyvrženi budou do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.