TSK · Lukáš 7:38

I stalo se, když mluvil anděl Hospodinův slova tato všechněm synům Izraelským, že pozdvihl hlasu svého lid a plakal.

Nebo mrtví nezpomínají na tebe, a v hrobě kdo tě bude oslavovati?

Pane, rty mé otevři, i budou ústa má zvěstovati chválu tvou.

Každého času ať jest roucho tvé bílé, a oleje na hlavě tvé nechť není nedostatku.

Chodíš i k králi s olejem, a s mnohými vonnými mastmi svými; posíláš zajisté posly své daleko, a ponižuješ se až do hrobu.

Kteréžto s pláčem jdoucí a s pokornými modlitbami zase přivedu, a povedu je podlé tekutých vod cestou přímou, na níž by se nepoklesli; neboť jsem Izraelův otec, a Efraim jest prvorozený můj.

A protož ještě nyní dí Hospodin: Obraťte se ke mně samému celým srdcem svým, a to s postem a s pláčem i s kvílením.

Blahoslavení lkající, nebo oni potěšeni budou.

A obrátiv se k ženě, řekl Šimonovi: Vidíš tuto ženu? Všel jsem do domu tvého, vody nohám mým nepodal jsi, ale tato slzami smáčela nohy mé, a vlasy hlavy své vytřela.

Vstal od večeře, a složil roucho své, a vzav rouchu, přepásal se.

Souženi buďte, a kvělte, a plačte; smích váš obratiž se v kvílení, a radost v zámutek.